Orientální parfémy a vůně

Orientální vůně a orientální parfémy

Od sladce květinových vůní je již malý krok k vůním orientálním. V nich jsou použity zejména prvky balzamické, dřevité, kořenité, ambrové a mošusové, ale také například vůně vanilky a exotických květů. Orientální vůně a parfémy jsou stále oblíbené zejména v oblastech Blízkého a středního východu. Populární jsou také v USA. Naproti tomu v Japonsku jsou poměrně málo žádané. Na evropských trzích se začaly objevovat již na začátku 20. století. Ve dvacátých a třicátých letech soutěžily o popularitu s vůněmi květinově aldehydickými.
Orientální parfémy jsou komponovány buď ve směru sladce orientálním nebo kořenitě orientálním.

Sladce orientální parfémy obsahují látky balzamicko-animální a květinové, v moderních kreacích i prvky citrusové. Klasickým představitelem je parfém Shalimar, z moderních např. Must de Cartier, Obsession, Dune nebo Van Cleef. Patří sem i některé pánské vůně jako je například parfém Stetson.

Kořenitě orientální parfémy jsou tvořeny z balzamického a ambrového fondu a z kořenitých – zejména muškátových, hřebíčkových a skořicových prvků – a z tzv. suchých dřevitých vůní, jako je santal a cedr. Typickým představitelem tohoto žánru je dnes již typické Opium a Samara. Oba tyto parfémy jsou inspirací pro řadu dalších výrobků, jako např. Venezia, Lyra, Vanilla Fields apod. Řadí se sem i některé pánské vůně, z nejznámějších je to dnes již více jak 60 let starý Old Spice.



Pro tento článek byl použit výtažek z knihy: Vůně a parfémy od Emilie Trepková, František Vonášek. Knihu vydalo nakladatelství MAXDORF s.r.o. v roce 1997.